Se zahájením školního roku se rozběhla i “sezóna” v klubech.
V litvínovském Atticu nasadili ve čtvrtek laťku hodně vysoko. Zavítal tam španělsko-argentinský Vargas Blues Band.
Na Youtube jsem si našel jejich klipy. Když jsem viděl, že s nimi vystupuje Timm Mitchell, který byl v Atticu skvělý, tak jsem předpokládal, že by to mohlo stát za to.
A stálo. Hrál se moc pěkný blues rock. Slyšeli jsme pěkná sólíčka od frontmena kapely (Javier Vargas),
nicméně ani jeho spoluhráč na basu (Luis Mayo) se nenechal zahanbit.
Javier Vargas
toho moc nenazpíval. Většinou to nechal na basákovi a bubeníkovi (Peter Kunst).
Fotil jsem převážně pevnou padesátkou a 85mm. Zkoušel jsem i sigmu.
Světla na focení bylo dost. Na začátek to byl pěkný zážitek. Škoda, že si na takovou muziku našlo cestu jen asi třicet lidí.
V pátek jsem změnil klub i žánr. Do mosteckých Véček se měl na začátek sezóny vrátit Vláďa Šafránek se svým Modrým Kohoutem. Předskočila nová kapela z Jirkova Black Ewe a večer měla uzavřít Sandra a její VeMbloudi.
Bylo narváno. Začali Black Ewe.
Hráli svoje skladby. Docela to šlo i když se mi to zdálo tak trochu vše stejné. V klubu bylo narváno, tolik lidí tam snad bylo jen na vánoční besídku Cumbálu.
Pak přišel na řadu Modrej Kohout se Šafránkem. Slyšel jsem ho poprvé v Metru s VELRYBOU a docela to šlo. Začali hrát “šlágry” v rádoby rockovém hávu (Olympic, Gott, Tučný).
Lidi se bavili, já ne.
Po čtvrté písničce jsem to už nevydržel a zabalil jsem to.
Možná pak zahráli i něco jiného, ale po čtvrtečním krásném zážitku v Atticu to bylo už moc. Na Sandru jsem už ani nečekal. Slyšel jsem jí už několikrát a poslouchat v tom vedru něco, co mi nebere, mi za to nestálo.
Bohužel na supr muziku do Atticu přijde 30 lidí (byť to je čtvrtek) a pak jsou narvaný Véčka, kde se hrajou profláklý šlágry v rádoby rockovém pojetí. Asi tomu nerozumím.
Na focení to v klubu je tradičně špatné. Málo světla, místa. A když mě to nebere, tak se mi ani nechce fotit.
Pár snímků jsem udělal pevnou 50mm a 85mm.