Po dnešní projížďce se stav km, které jsem letos nadupal zastavil na čísle 1009. Je tedy vhodná chvilka na krátkou rekapitulaci. Takto vypadá mapa mých cest.
Letos jsem v první polovinu roku vlastně úplně vynechal. První jízdu jsem udělal až 26.6. Předtím jsem si jednou vyrazil na koloběžce fotit softball. Takže za červen jsem vyrazil pouze dvakrát a stav km byl 52,5 km.
Ale zase mi to chytlo a v červenci to bylo mnohem lepší. Alespoň prvních čtrnáct dní. Uprostřed měsíce byla dovolená a tudíž i pauza, ale po dovolené už dorazilo GT. Celkem jsem podnikl osm výletů a ujel jsem 219,5 km. Z toho pět bylo ještě na malé K7.
Ale ty cesty nad 20km nejsou pro malou koloběžku úplně ideální. Dá se to, ale není to ono. Takže přišlo rozhodnutí změnit stroj. Původně jsem si jel na dovolené v Olomouci vyzkoušet Mibo Malaga, ale zkusil jsem si i Mibo GT a bylo to jasné. Koncem července přišlo GT.
Ihned jsem věděl, že malá koloběžka by zahálela, takže jsem ji prodal. Měla by jezdit někde na Ostravsku.
V srpnu jsem ujel celkem 308,4 km. Hodně jsem jezdil do práce, což bylo 4 km tam a 4 km zpět. Také jsem jezdil na tenis. Celkem to bylo 33 jízd z toho 26 kratších než 10km – to byly ty popojížďky nebo cesty z/do práce. Zbytek byly projížďky po okolí.
V září jsem pokračoval v častějším ježdění do práce, přibyly i jízdy na florbal. Podnikl jsem ale také zatím svoje dvě nejdelší jízdy. Jedna byla do Chomutova na První mlýn, při ní mi praskl zadní blatník,
a druhá z Moldavy do Mostu. Celkem to bylo za září 259,8 km za 29 jízd. Ale z toho jen tři byly delší než 10 km.
V říjnu už to bylo slabší. Na kolobce jsem stál 10x a ujel zatím k dnešnímu dni 168,6 km. Z toho bylo pět jízd nad 10 km. Dost často to bylo o počasí, které tomu moc nepřálo. Nevadí ani tak zima, proti ní se člověk může obléct, jako déšť.
Doufám, že do konce roku ještě něco najezdím, chtěl bych dát 1000 km na GT, což znamená, že musím ujet ještě nějakých 170 km. Snad bude počasí příznivé. Dneska už bylo mimo silnice dost bláta.
Všechny jízdy byly sólo. Nevím zda to, že tu moc koloběžkářů není, je nebo není výhoda. Občas bych uvítal jízdu ve skupině, ale zase je fajn jet, kdy se mi chce a jak se mi chce. Na druhou stranu mi nic nenutí vyrazit, když nemám nic domluveného. To se mi občas stává. Vím v Mostě o dvou koloběžkářích. Viděl jsem pak ještě jednoho na Kostce a pak ještě dva (pár). Jeden měl Mibo s 20′ koly (nevím zda to byla nebo nebyla skládačka) a tu druhou koloběžku jsem z auta nepoznal.
No a příští rok nechci promarnit první půlku a chtěl bych vícekrát vyrazit dál, byť třeba vlakem. Ježdění “kolem komína” je přeci jenom nuda. Za chvilku to budu mít vše objeté. Hlavně bych chtěl využívat vlak na Moldavu. No a pak místo ježdění do práce raději přijít domů a vyrazit. Stávalo se mi, že jsem přijel domů z práce (na koloběžce) a místo toho abych jen odložil batoh a vyrazil na projížďku, jsem už zůstal doma. Ale zdvojnásobit letošní nájezd je reálné i při zachování jiných aktivit – tenis, florbal nebo fotbal.