Srpen byl, dle očekávání, zatím letos nejlepší. Stav tachometru se zastavil na 659 km. Tentokrát jsem ale nepodnikl žádný extra dlouhý výlet. Už nebylo žádné další kilo.Doháněl jsem to spíše pravidelností. Nejdelší projížďka byla 67 km, když jsem se 20. srpna vydal opět do hor. Dojel jsem až na Horu Svaté Kateřiny.
Ten den také padlo 2 000 ujetých km v tomto roce. Bylo to někde u Záluží. Cestou mne překvapila uzavírka silnice z Horního Jiřetína na Novou Ves. Byl tam zrovna Triola Cup. Takže jsem musel lesem. Nakonec z toho byla malá paraviatika. Cesta byla zničená od lesáků.
Pak najednou zmizela. Přebrodil jsem potok a nakonec se dostal na jinou cestu. A nahoře to stálo za to. Bylo tam nádherně.
Pak už byly jen čtyři projížďky delší než padesát kilometrů. Tři z nich byly ve třech dnech po sobě. To jsem si v praxi ověřil, jaký rozdíl je, když fouká nebo nefouká. Jel jsem trať přes Polerady, Havraň, Malé Březno, Strupčice a Vrskmaň kolem šachty.
První den nefoukalo a já těch padesát kilometrů ujel pod tři hodiny. Druhý den foukalo a byl jsem o pět minut pomalejší. A třetí den opět nefoukalo a já byl dokonce rychlejší než první den.
Pak už to bylo jen jednou do Loun a zpět. Ostatní projížďky byly mezi 20 a 30 kilometry. Většinou jsem vyrazil kolem 5 po práci na necelé dvě hoďky. Vždy jsem si vybral nějakou cestu městem na Matyldu, tam jsem si dal jedno někdy dvě kolečka a pak zase zpět domů.
V září to opět vidím na častější odpolední popracovní projížďky. Ale začíná nám sezóna florbalu, také tenis by měl být častěji, když nebudou už dovolené. Každopádně věřím, že třetí tisícovku letos dám.