Je to pro mnohé nečekané, ale na koloběžce se střídají nohy. Pravidelně a často! Ale
nebojte, dá se to zvládnout.
nebojte, dá se to zvládnout.
Když vám někdo na koloběžce řekne „trhni si nohou“ tak vás neuráží, ale zdraví.
Jo a taky se mezi koloběžkáři tyká, takže se taky nediv.
Teď již trochu k věci.
Na koloběžce se jede tak, že noha na stupátku jde do podřepu a současně druhá noha se odráží od země, čímž uvede koloběžku v pohyb. Ta dále jede pouze setrvačností do doby
dalšího odrazu. Možná to zní dosti debilně, ale je důležité si toto uvědomit, protože pak ti dojdou další skutečnosti. Například že:
- Velikost podřepu je přímo úměrná výšce stupátka nad zemí, tedy čím výše bude stupátko, tím větší bude podřep! Jistě ti již dochází, že čím je tedy výše stupátko – tím se tedy více nadřeš!!! Těch podřepů je při výletu několik tisíc a je znát každý centimetr. Takže jestli nekupuješ koloběžku někomu za trest, tak je třeba na to při koupi koloběžky koukat. To je problém hlavně u levných koloběžek! Klasické cestovní kvalitní koloběžky mají stupátko kolem 8 – 7 cm nad zemí. Závodní ještě cca o 2 cm méně. Je myšlena výška pro nohu, nikoliv světlost mezi zemí a koloběžkou, která je logicky o trubku menší. To že to stupátko ze
spodku odřeš, je normální a počítá se s tím. Výrobci kvalitních koloběžek tam navařují ochranné svary, výztuhy nebo přídavek materiálu. Levní výrobci na to dlabou a takový Olpran tak klidně ještě foukne objímky na bovden. - Protože se počítá s odřením, tak se u koloběžek dělá vepředu pod stupátkem náběh jako u lyží, aby na případnou nerovnost najela a sklouzla se. U kvalitních koloběžek se tam opět
dávají materiály navíc. Opět třeba takový Olpran tuto potřebu zcela ignoroval a má tam jenom trubku. - Kromě nášlapu záleží i na provedené zadní vidlice. Šroub by neměl koukat nad obrys vidlice, aby se o něj neokopaly kotníky. Někteří výrobci osazují koloběžky i užšími náboji pro snížení tohoto rizika. Patka na zadní kolo by měla směřovat směrem dolů, aby se kolo v případě uvolnění se neodkutálelo dozadu. Ano i přímá patka dozadu lze vidět
na některých levných koloběžkách. - No a nakonec záleží na celé konstrukci rámu, sklonu řízení, aby ti vyhovoval prostor pro jízdu, tuhost, i povrch stupátka. Někdo má rád, když se to klouže méně někdo více. Toto již
záleží na osobním svezení a vyzkoušením před nákupem. Jak bylo psáno výše, mezi odrazy koloběžka jede pouze setrvačností a ta je velmi ovlivněna valivým odporem. To znamená, že pro dobrou jízdu jsou potřeba kvalitní ložiska v nábojích a kvalitní a dobře nafoukané pláště. Opět tedy záleží na kvalitě koloběžky. Když výrobce udává průmyslová valivá ložiska, tak je to jistě lepší než nic – tedy obyčejné věnečky. Říká se, že vzdálenost ujetá na
koloběžce spotřebuje dvojnásobek energie oproti kolu. Ujetých 100 km na koloběžce je jako 200 na kole. Přeneseně by se dalo říci, že rozdíl mezi kvalitní a nekvalitní koloběžkou je také dvojnásobný než u kola. A každou špatností člověk ztrácí 2x více sil. - Nejde však jen o úroveň koloběžky, ale i o povrch po kterém jedete. Logicky kameny či kořeny na cestě tuto setrvačnost snižují. Takže jestli jsi nováček a přemýšlíš o terénní koloběžce, tak na ní můžeš s klidem zapomenout. Drtivá většina lidí v terénu nikdy jezdit nebude. Rozdíl jízdy v terénu a na silnici je na koloběžce větší než na kole! A proto terénní koloběžku třímá v ruce menší procento koloběžkářů než cyklistů horské kolo. Nakonec
se z asfaltu vydáš spíše jen na pevnější lesní a polní cesty bez výmolů a na to ti stačí klasická cestovní koloběžka. Nezapomeň, že u koloběžky se odráží nohou! Takže drapáky k jízdě potřebuješ tak akorát na botách. A u plášťů stačí, když ti neustřelí v zatáčce a půjde s nimi zabrzdit, což na těch lesních cestách a polňačkách nejspíše půjde. Náročnější terén pro tebe však taky není zcela zapovězený – koloběžka se dá daleko lehčeji tlačit než kolo.