Zase je čas k nějakému shrnutí mého dosavadního letošního koloběžkování. Dobrá zpráva je, že mi to stále baví.
Poprvé jsem letos vyjel už v únoru. Bylo ten den zrovna krásně, vlastně jako na jaře. Byla to klasická jízda na Matyldu. Další vyjížďka byla až v březnu. Opět jsem dost často zavítal na Matyldu, ale zkusil jsem si i delší trasu kolem všech mosteckých zatopených lomů, kdy jsem najednou objel kromě Matyldy i Benedikt a Jezero Most.
Kolem mosteckého jezera je to parádní trasa. Budu si jí dávat častěji. Zatím tam ani není tolik lidí, není ještě otevřená.
Bude to tam parádní.
Jen má strach z části cyklostezky, která vede hned vedle nové silnice do Mariánských Radčic. Je oddělená jen metr a půl širokým pruhem uválcovaného štěrku.
Už teď jsem tam několikrát potkal maminku nebo tatínka na procházce a bylo s nimi malé dítě na kole nebo odrážedle. Nedokážu si představit, jak je ohlídají, aby si to nenamířili na silnici. Není tam mezi žádné zábradlí nebo svodidlo. Ten úsek je skoro dva kilometry a až se to otevře, tak to bude hojně využívané, stejně jako Matylda, kde je to za hezkého počasí jak na Václaváku. Malých prcků, které doprovází maminku na bruslích tlačící ještě kočárek, na odrážedle nebo na kole, je tam také dost.
Také jsem nemohl vynechat svou každoroční trasu kolem šachty. Dal jsem si jí tedy až v květnu. Ten den dost foukalo. Na hrázi kyjické nádrže obzvlášť. Tentokrát jsem ale musel kousek tlačit. Ve sjezdu od trati dolů k ČSA byla cesta rozježděná nějakými lesními stroji. Takže jsem neriskoval a těch asi 300m šel po svých.
Také cesta z Komořan k Matyldě je problém. Staví se tam nová velká křižovatka a je to neprůjezdné. Musel jsem po staré silnici ke starému Vrbeňáku kde jsem hlavní silnici a trať přešel po tamní lávce.
To je asi z mého jarního koloběžkování to nejzajímavější. Jinak jsem většinu ze svých dosavadních více než 400 km najezdil opět na trase z domova na Matyldu, kde jsem si dal kolečko, a zpět.