Za leden až březen 2022 jsem celkově většinou po blízkém okolí nadupal celkem 829 km. Svoje předsevzetí, že se budu plusmínus držet mého loňského najezdu mi zatím vychází. Na koloběžku jsem vyrazil dvatřicetkrát a na stupátku strávil více než 67 hodin.
Jak jsem již uvedl, tak většina projížděk byla po okolí. Teď v zimě se nedá jezdit nějak moc dlouho. Na koloběžce se dá jezdit celoročně, tedy pokud není všude led a sníh. Zima není takový problém, protože se člověk hýbe celý.
Určitě to není na nějaké celodenní výletování. Takže jsem většinou vyrážel odpolední popracovní protažení. Tedy v lednu a v únoru to bylo sporadické a o víkendu, protože ve všední den se brzo smráká a po práci to už nevycházelo. Letošní sezónu zahájil hned prvního ledna.
To jsem se zůčastnil Novoroční projížďky, kterou pořádá Cyklopoint. Bohužel jsem tam byl na koloběžce jediný. Nejdříve jsem se snažil s nima držet krok, ale to se nedalo, tak jsem si jel své tempo. To byla také za leden moje nejdelší projížďka. Ostatní byly dvacet až třicet kilometrů, protože, když je zima, tak jsem se nechtěl nikde zastavovat a na koloběžku jsem vyrážel na maximálně dvě hoďky. Většinou to byo po zpevněných cestách, protože mimo ně bylo dost blátivo.
Když jsem to zkusil, tak moje poslední zastávka na trase musela být myčka. Takže v lednu a únoru jsem jezdil hodně kolem jezera
a jeho blízkém okolí.
Až v březnu jsem se odvážil na moje oblíbené šotolinky.
Postupně to už osychalo a dalo se tam jezdit.
V březnu jsem také využil přiležitost se projet po Praze.
Rozhodl jse se jí projet ze severu na jih, od jejího Severního pólu na Jižní a zpět. Byla z toho zatím moje letošní nejdelší projížďka.
V březnu už moje koloběžkování bylo častější. Jak se oteplilo, tak jsem se odpoledne po práci snažil vyrážet a objevovat cestičky na Velebudické výsypce pod Hipáčem. Občas z toho mého odbočení ze známe trasy na nějakou boční cestu bylo zajímavé bloudění, třeba i po poli nebo po hodně děravé cestě.
Ale mě to baví. Často se mi stane, že ta i známá cesta, kterou jsem nedávno projel, je po nějakém dešti a projetí nějakým traktorem zase úplně jiná.
Člověk musí číst cestu a hledat kudy jet. Není to jako jen dupat na více či méně široké asfaltce. Samozřejmě, že nejedu tak rychle, ale o tom to není. Člověk musí dávat pozor. Je to rozhodně zabavnější.
V březnu jsem si také zase dal moje vícemeně tradiční “Okolo šachty”. Splnil jsem si tím i březnovou garminovou výzvu.
Zatím jsem nezačal dojíždět na koloběžce do práce. Ráno byla zima a odpoledne zase teplo. Takže bych musel ráno jet nabalený a odpoledne si ty věci vézt domů. Tak jsem chodil pěšky. Až to nebude takový teplotní rozdíl, tak ale zase budu.