24. 9. 2023 Spokojenost s kokpitem
Dostávám poslední dobou dost otázek na můj kokpit. Takže jsem se rozhodl k tomu něco napsat. Můj kokpit už používám od roku 2019, psal jsem o tom, když jsem ho nainstaloval.
Jsou to tato řidítka, osazená jsou gripy ERGON GP-3 a mám k tomu otočný představec Satori 110mm.
V nejširším místě mají 72cm. Samotná řidítka jsou široká teď 62 cm. Původní šířka byla 66cm, ale zkrátil jsem je. Výška kokpitu je 98cm od země, což je asi 10cm pod mým pasem, když stojím vedle koloběžky (mám 197cm).
Měl jsem je osazená už na Mibu GT. Pak jsem nejdříve na Mibu GS nechal originální rovná, ale ty mi tam dlouho nevydržela a brzo jsem nasadil tento můj osvědčený kokpit.
S řidítky mám odjeto ne více než 10 000 km, jak jsem nedávno někomu na facebooku psal, ale více než 15 000km. Deset tisíc km je to od dne, kdy jsem si to začal evidovat, respektive jsem začal využívat možnosti garminu a řídítka si zařadil mezi vybavení.
Nicméně to nic nemění ze závěru, který jsem uvedl už tenkrát. Naopak to musím potvrdit.
Ještě doplním, že na řidítkách používám nebo střídám tři úchopy.
První je klasický, asi nejvíce používaný.
Takto řidítka držím pevně a mám vše pod kontrolou.
Druhý úchop je takový pohodový, používám ho když necítím potřebu mít řízení úplně pevně v rukách.
Dá se v něm i lehce přibržďovat.
A není problém, v případě potřeby, jej změnit na první. Poslední je nejméně častý a také odpočinkový.
Stále platí, že měnit kokpit nehodlám. Zkoušel jsem i uzavřeněnější kickbiková řidítka. Ta mi připadají už na mne moc uzavřaná a úzká. Dost často slýchávám, že do terénu se tyto moje řidítka nehodí, že koloběžku nemůžu mít dobře pod kontrolou. Nevím, co je na tom pravdy, ale já s tím nemám problém a to mimo asfalt jezdím dost často. S Rejnokem už je to tak půl na půl.