Včera bylo vlastně letos poprvé jarní teplé počasí. Tak jsem to už nevydržel a vyrazil zkontrolovat šotolinky a polňačky pod a okolo Hipodromu. Měl jsem trochu obavy, že tam ještě bude moc blátivo, ale risknul jsem to.
Vyrazil jsem k Benďáku a pak kolem Vtelna na polňačku, která vede na fotovoltaickou elektrárnou, která když bude v pohodě, tak to bude dobré asi všude, když ne, tak je ještě šance jet jinam.
Bylo to dobrý, na cestě bylo pár blátivých louží, ale vždy tam byla možnost se jim vyhnout. Takže jsem s radostí zůstal mimo asfalt a sjel dolů k Srpině.
Pokračoval jsem podél ní proti proudu po staré šotolinové spíš kamenité cestě, nejdříve vlevo, pak vpravo. Asi po dvou a půl kilometrech jsem Srpinu opustil a odbočil jsem doprava na polní cestu, která vede kolem rybníka, kde se říká Kamenná voda,
a pak se zvedá nahoru a ústí na další polňačku.
Polňačka vede mezi poli pod Hipáčem
a ústí na cestu, která vede pod pískovnou, kterou už teď hojně využívají na motokros. Jel sem po ní doleva. Polňačka se postupně stáčí doprava kolem pískovny a ústí na druhou cestu nad pískovnou. Před ústím cesta vede na pokraji remízku mezi stromy, ten úsek je vždy blátivý, i v parném létě. Teď byl také, ale těch asi dvacet metrů se dalo projít docela v pohodě.
Když jsem jel kolem pískovny, tak mi to nedalo a protože tam nikdo nebyl, tak jsem se zajel do ní podívat.
Ale ty cesty nejsou pro koloběžku ani náhodou.
Cesta končí na panelce, která vede doprava do mírného kopce kolem jablečného sadu a končí na silnici, která vede na golfové hřiště. Nejel jsem až na ní ale asi po kilometru jsem z ní uhnul doprava do kopce. Musel jsem koloběžku přehodit přes betonovou zábranu, které tam je a zabraňuje ježdění po těch cestách kolem Hipáče čtyřkolkařům.
Vystoupal jsem na louku, která je nahoře a dal jsem se přes ní po cestě doleva. Loku jsem přejel a pokračoval jsem podél plotu areálu až k horní bráně areálu Hipáče.
Nejel jsem dovnitř, ale odbočil jsem doleva,
objel jsem celou tréninkovou dráhu a vrátil se zpět na tu louku. Projel jsem přes ní kolem rybníka
a dojel až na cestu, která vede doleva zpět a pak dolů ke golfovému hřišti. K němu jsem po ní dojel a hřiště jsem projel po asfaltce zpět na začátek. Pak jsem už naposledy přejel zase tu loku a vrátil se cestou, kterou jsem přijel, dolů na panelku. Po ní jsem se vrátil doprava asi sto metrů a sjel doleva na polní cestu. Cesta vede pod jablečným sadem a kolem areálu skladů a končí na silnici. Tady mé koloběžkování mimo asfalt skončilo a já se vráti přes Velebudice domů.
Letos to bylo poprvé, kdy jsem si jízdu na koloběžce vyloženě užíval. Trasa je variací na jinou trasu po šotolinkách pod Hipáčem, kterou jsem v loňském roce připravil na Průvodce koloběhem.
Potvrdil jsem si, že takové ježdění mne baví více než prosté dupání po asfaltu na cyklostezce. Baví mi, že si musím stále vybírat kudy pojedu.