Jak jsem již tady psal, tak jsem se rozloučil s GSkem. Ale na koloběžku jsem nezanevřel. Bylo mi jasné, že budu muset změnit značku. Takže jsem pátral. Oslovil jsem pana Ladislava Bartůňka z Kickpointu z Brandýsa, protože co jiného by to mělo být, než prověřený Kickbike.
Sériové modely u Kicbike jsou pro mne na hraně s nosností, takže jsem vyslovil pochybnosti. Byl jsem ujištěn, že rám je v pohodě, nosnost je u nich limitována dalšími komponentami. Takže jsme se domluvili, že se do Brandýsa vypravím a něco vymyslíme. V diskusi padl návrh na model Renegade, což je model postavený v Brandýse na rámu RaceMaxe 28. Je laděná do gravelové podoby.
Také padla zmínka o novém gravelovém modelu, který ještě nemá jméno a je 28×27,5.
Když jsem v pátek 16. 7. dorazil do Kickpointu v Brandýse, byl zrovna ten nový model na stojánku a dával se dohromady. Takže jsem si počkal a pak jsem ho dostal na test. Po krátké projížďce bylo jasno.
Nechal jsem v Brandýse můj kokpit a vydal se zpět domů. Pak jsem musel vydržet. A 26. 7. přišel mejl “A takhle to vypadá”. Nový model z Kickpointu dostal název Stringray – Rejnok. Je postavený na rámu Kickbike Cross 29er. Má bezdušové obutí – pláště Schwalbe G-one Allround 28×1,5 vpředu a 27,5×1,5 vzadu. To bylo také dilema. Dostal jsem z několika stran dobré reference na bezduše, tak jsem si řekl, proč ne, proč to nezkusit. Duši tam můžu dát vždy, uvidíme. Další komponenty jsou dle informací:
“Vidlice Trigon MC08, náboje Bitex, špice DT Swiss, ráfky objednáváme přímo z prověřené výroby na Taiwanu, dáváme jim naši značku KBR, brzdy Shimano MT200, kotouče SMRT56.”
28.7. konečně koloběžka dorazila. Dovybavil jsem jí brašničkou od Topeaku, nezbytným zvonkem, košíky na bidony a osvětlením. Samozřejmě jsem jí hned začal honit na dojížděni do práce. Už to byl pro mne Rejnok. Po dvou dnech jsem informoval do Brandýsa:
Dobrý den pane Barťůněk.
Tak po dvou dnech dojíždění z a do práce musím říct, že to vypadá dobře.Obě cesty jsem si trošku protáhl na 10 ráno a 20 resp.25 km odpoledne.
Odpoledne jsem si to dal po trasách, které často po práci jezdím. Včera to bylo kolem jezera Most horní cestou. Ta je skoro celá po asfaltkách. Trošku jsem jí musel zkrátit. Ke konci mi koloběžka začala “plavat”. Sedly si dráty v předním kole. Musle jsem to vzít přes servis na srovnání. Bylo to prý docela dost. No a dnes jsem to vzal kolem hipodromu do Havraně a z5. Tahle trasa je z třetiny až z poloviny po panelkách a polňačkách. Ta také skončila v servisu :-).Při jízdě do kopce mi začalo v kolobce lupat. Zjistil jsem vůli v hlavovém složení.Takže se to muselo trošku dotáhnou.
Oboje beru jako porodní bolesti. Měl jsem to i na mibu. Čekal jsem je trošku později, po více najetých km. Při té příležitosti jsem koloběžku zvážil.
Na váze byla tak, jak jí jezdím, jak jsem si jí dovybavil, včetně třičtvtělitru pití.Váha ukázala 9,6 kg.
Takže bez toho dovybavení to bude někde lehce nad 8kg.
Poslední červencový den jsem Rejnoka vzal na mou oblíbenou cestu “Okolo mosteckých zatopených lomů”
To už měl Rejnok zadní blatník. Osadil jsem ho často diskutovaným Zefalem No Mud.
To lupání se ozývalo stále. Diskutoval jsem to s p. Bartůńkem a nakonec jsem mohl informovat:
Dnes jsem povolil tu spodní objímku představce a pak vyšrouboval jsem ten šroub zezhora představce. Dal jsem tam původní středovou podložku, kterou jsem zapomněl vzít s řidítky. A dal zpět ten šroub a dotáhl. Pak jsme dotáhl i tu objímku.Pak jsem ještě znovu povolil přední rychloupínák a znovu utáhl. To už jsem dělal.Teď navečer jsem to projel, když jsem jel na volejbal. Vypadá to nadějně. Bylo to tedy jen 7 a 6 km. Tam převážně z kopce, Z5 naopak, ale to lupnutí se neozvalo.Tak snad vyřešeno.
Dnes můžu konstatovat, že je opravdu vyřešeno. Dnešním dnem jsem zlomil první pětikilo najetých kilometrů na Rejnokovi.
Rejnoka jsem protáhl na dalších cestách, které často jezdím, kromě obligátního dojíždění do práce, kdy nikdy nejedu nejkratší cestou.. Vzal jsem ho Havraně, cestou se podíval je Křemýlka s Vochomůrkou,
na Matyldu
nebo Okolo šachty.
Ale i jsem s ním vyrazil tak trošku na průzkumnou cestu od jezera přes výsypku do Louky u Litvínova a pak přes Litvínov zpět.
Jak se mi s Rejnokem jezdí?
Musím říct, že dobře. Ale více si ho užívám mimo asfalt, ne v nějakém terénu, ale na štěrkových nebo polních cestách. Tam je jako doma. Jsou znát ty bezdušové pláště a menší tlaky, ta jízda je taková pohodová. Na GSku jsem foukal více, takže to nebylo tak pohodlné, proto jsem u něj preferoval asfalt. Ale na Rejnokovi je tomu obráceně.Tu cestu od jezera přes výsypku do Louky jsem si vyloženě užíval. Musel jsem to vzít domů přes myčku, bylo i blátíčko.Také už chytil patinu.
Musím říct, že jsem poznal vyšší stupátko. Na Rejnokov,i při stejné světlosti, prostě stojím o cenťák výše. To moje nožičky poznaly. Ale už si zvykají, Je to daň za konstrukci. Proti tomu je ta váha, která je luxusní. Nikdy jsem si nemyslel, že to je tak znát. Rejnok je takový hravější, obratnější. GSko byl tank.
Takto je teď Rejnok aktuálně osazen. Koupil jsem druhý Zefal, tentokrát Deflector RS75, který jsem dal dozadu a původní putoval dopředu.
Jsem se změnou spokojený.