Měl jsem v plánu teď v červenci napsat moje shrnutí mého pětiletého koloběžkování s Mibem. Bohužel to i tento měsíc skončilo.
Ale vrátím se na začátek, červenec 2016, kdy jsem si vyzkoušel v Olomouci na dovolené Mibo Malagu, a i tenkrát nové Mibo GT. A to jsem hned objednal a za týden už bylo doma.
Vystřídalo moje káčko, které mě doprovázelo od jara 2009, které jsem si také trošku potunil.
To podle informací, které mám, jezdí po Ostravě.
O svém koloběžkování jsem tady dost často psal. S GT jsem byl i přes problémy spokojený a najezdil jsem s ním víceméně po blízkém okolí každý rok zhruba 2300km. Loni to bylo tedy trošku více – 3680km.
Okolí svého bydliště, si myslím, mám dobře probrázděné, podíval jsem se i párkrát dále,
i to kilo bylo. Nejlépe jsem to shrnul při mém desetiletém výročí mého ježdění na stupátku s dvěma koly.
Nakonec jsem se loni s GT rozloučil. Bohužel loučení bylo smutné. Skončilo mojí třetí reklamací. Nicméně jsem na Mibo nezanevřel a GT bylo vystřídáno GS+, které do mého koloběžkování přineslo evoluci.
Revoluční rozdíl mezi modely nevidím. Nejvíce si pochvaluji kotoučové brzdy. I když jen mechanické, tak opravdu brzdí. Zadní velké kolo je také výhoda, GS+ lépe drží stopu, neustřeluje, ale oproti dvacetipalcovému to není tak velký rozdíl jako mezi véčky a kotoučovými brzdami.
Naopak mám pocit, že menší 26palcové kolo jede hůře než 28palcové.
Celkově bych to opravdu nazval evolučním vývojem. Obzvlášť, když jsem GT časem přetunil na turistickou koloběžku, kdy jsem vyměnil řidítka a dal větší pláště. Původní vlaštovky nahradili řídítka “ala paní radová” a pláště narostly na 28×1,4 vpředu a 20×1,75 vzadu.
Z takto vytuněného GT byl přechod na GSko opravdu jen evolucí. Obzvlášť, když na něj putovala, po necelých pětistech naježděných kilometrech, řidítka “ala paní radová”, které jsem si z GT při prodeji odstrojil.
GT jsem byl nucený celkově třikrát reklamovat, jak jsem se již zmínil.
O svých trablech jsem tu psal, poprvé, podruhé a naposledy když jsem se s ním loučil.
Na GT mě potkalo i pár karambolů. Největší byl v září 2017, který skončil letem vrtulníkem do nemocnice v Ústí. Určitě to nemělo nic společného s problémem, který jsem musel řešit reklamací. Shodou okolností ta první reklamace byla ve stejném měsíci, ale dříve. Tudíž ten karambol byl na novém GT. Druhá reklamace byla až za rok. Další byly jen drobné pády, které skončili nějakou tou odřeninou.
Od prosince tedy jezdím na GS+. Víceméně po stejných trasách v okolí. Jen dříve byl častá trasa na Matyldu. Tu teď vystřídalo kolečko kolem Mosteckého jezera. Buď kolem vody, ale raději mám cestu vrchem.
No a začátkem července jsem při projížďce zaznamenal podezřelé vrzání. Zajímavé bylo, že se ozvávalo pouze při odrážení jednou nohou. Koloběžku jsem prohlížel, ale nic podezřelého nenašel. Ale vrzání se ozývalo stále, tak mi napadlo, zda to není stejný problém, který jsem objevil na GT až když jsem ho odstrojil. Bohužel se moje podezření potvrdilo. Po odstrojení brašničky od Nistlerů z krku jsem zase objevil prasklinu pod vzpěrou krku.
Byl jsem zklamán. GSko má najeto necelé 2000km. Převážně po asfaltkách, největším kolobkokrosem jsou pro mne polní cesty
a panelky.
Myslel jsem si, že mé problémy s Mibem nebudou pokračovat. Trošku varováním pro mě mohla být třetí reklamace. Ale tu prasklinu jsem objevil až když jsem si přestrojoval věci z GT na nově pořízené GS+.
Takže jsem zase zašel do cyklošopu pro krabici a GSko putovalo výrobci na reklamaci. Ta byla vyřízena promptně a kladně formou vrácením peněz.
Bohužel se naplnila slova Pavla Wernera:
“Holt některé koloběžky a koloběžkáři nejsou spolu kompatibilní.“
Trošku smutná rekapitulace mých pěti let na stupátku Miba.
Pro zvědavé. Na koloběžky jsem nezanevřel. Nová se již pro mne připravuje.
TRHNI SI NOHOU