Shrnutí mého loňského roku na stupátku začnu čísly. Za ten rok jsem nadupal 3686 km v celkem 171 jízdách. To dělá průměr dvacet jedna a půl kilometru na jednu. Ostatní čísla jsou v této tabulce.
V této tabulce je to detailně po jednotlivých měsících.
Je to tedy dosud můj největší můj nájezd za rok. Hodně tomu pomohla ta dnešní blbá doba. Výrazně ubylo možností jiných aktivit, takže po řadu měsíců byla koloběžka vlastně jediná sportovní aktivita, která se dala provozovat bez nějakého výrazného omezení. No a protože nebylo moc příležitostí ani nějakých hudeních vystoupení k focení, tak jsem se odreagovával
na koloběžce.
Poprvé jsem na koloběžku vyrazil v každém měsíci. V zimních měsících to bylo tedy slabší, ale přesvědčil jsem se, že není špatné počasí, ale jen špatné/nevhodné oblečení. Je ale pravda, že v dešti nebo slotě to není nijaká zábava. Ale když je třeba lehce pod nulou, sluníčko a sucho, tak mi to na kolobce baví více něž v létě, když je vedro. Není to podle mne na nějaké pauzírování na cestě, člověk rychle chladne, ale jen tak se projet a doma se po vykoupání zachumlat v křesle do deky, k tomu kafe nebo pívíčko. Super.
V lednu jsem tedy začal hned na Nový rok, když jsem vyrazil na Novoroční jízdu s místními cyklisty, ale více jezdit jsem začal až někdy v půlce března. V dubnu, během první vlny, jsem pravidelně vyrážel odpoledne na zhruba dvě hodinky po okolí. Za ten měsíc jsem najezdil více než 550 kilometrů. Další měsíce jsem si držel měsíční nájezd nad třemi stovkami kilometrů. Nejvíce jich bylo v září, to jsem začal jezdit na koloběžce i do práce. To mne, protože to mám kousek – cca 3 kilometry, předtím nikdy nenapadlo. Ale pojal jsem to po svém, ráno do práce jsem to vzal trochu oklikou a odpoledne ta oklika byla ještě trošku delší.
Nejezdil jsem tedy každodenně, to nešlo, ale často. Letos začnu dříve. V listopadu a
prosinci to už bylo slabší, to jsem ty ta tři kila nenadupal. Jak jsem uvedl, tak mi moc nevyhovuje jezdit, když jsou takové ty plískanice.
Co se týká tras, tak jsem vlastně neopustil, až na drobné výjimky, okres. Nikam
dál to vlastně ani pořádně nešlo. Jen místo loni oblíbené Matyldy jsem častěji vyrážel směrem k mosteckému jezeru, kde je více možností k obměně cesty.
Většinou z toho byly 20 – 30 kilometrové projížďky, bylo jich zhruba třetina, které se dost často protáhly na 40 až 60 kilometrů, kterých bylo asi stejně tolik.
Mezi ty delší patří moje oblíbené „Kolečko okolo šachty“.
To jsem se snažil objet pravidelně v každém měsíci. Pak jsem se vlastně už jen jednou podíval do Chomutova.
Zbytek cest tvoří moje popojíždění po městě nebo do práce. V loňském rocejsem díky koloběžce získal elektrokolo. Narazil jsem na stránky 7tour.cz, kde byla vypsaná soutěž, vyfotit se na sedmi místech našeho regionu a obrázky vystavit na sociálních síťích. Pět těch míst jsem projížděl při mých projížďkách pravidelně, tak nebyl problém se vyfotit.
Zbylé dvě – Komáří Vížku a památník obětí Z dolu Nelson v Oseku, jsem nakonec místo na dvou kolech navštívil na čtyřech. Udělali jsme si výlet autem.
Původně jsem to tedy zamýšlel objet také na koloběžce, tedy vyrazit vlakem do Teplic a odtud si to projet přes až do Mostu. Ale nějak se mi nechtělo do toho vlaku. Nicméně to neznamená, že bych přesedlal, kolo bude manželky, aspoň nebudu jezdit sám. Už je objednáno bude v
únoru/březnu.
Také jsem se na konci roku rozloučil s mým Mibem GT. Nahradil jsem ho zase Mibem. Tentokrát GS+. To je koloběžka 2×26 a s kotoučovými brzdami. To je asi největší rozdíl. Úžasně to brzdí. No a pak můžu vozit jen jednu duši :-).
Bohužel jsem při přestrojování vybavení z koloběžky na koloběžku objevil na GT prasklinu v rámu. Tentokrát to nebylo ve spoji stupátka, ale u výztuhy rámu. Tentokrát se to neprojevovalo vrzáním, takže jsem to neodhalil. Vidět to, také nebylo, místo je pod rámovou brašnou.
GT tak muselo na reklamaci k výrobci. Jsem rarita, která třikrát měla prasklý rám Miba. Je to dost nešťastné, ale jak je vidět na Mibo jsem nezanevřel, spíš to přikládám shodě náhod, mé
tělesné konstituci a možná mému způsobu ježdění/odrážení, při které se projeví, když materiál je na hraně mezí, kde má být. Každopádně ještě budu muset dořešit jeho prodej. Buď
se najde někdo u Miba, nebo si budu muset dát inzerát na prodej vlastně staré/nové koloběžky.
Ale teď zpět k příjemnějším věcem. Ještě mi čeká otevření kasičky. Mám v ní nastřádány korunky, za každý ujetý kilometr v loňském roce, jsem tam vhodil dvě. Už tedy vím, co s nimi asi udělám. Půjdou do vybavení auta, abychom se mohly přemisťovat dále od Mostu na zajímavé projížďky. Mám totiž v plánu auto dovybavit tažným a nosičem na kola na něj. Bude to zajímavé. Kasičku mám zatím jen zváženou, má skoro dvě a půl kila.
Jinak loňská sezóna byla ukončena včera a ta letošní byla dnes zahájena. Včera jsem si GSko musel vyfotit u vyhořelého dubu.
Tam mám fotku i GTčka.
No a když už tam byl i nějaký turista, tak jsem se nechal vyfotit s GSkem také.
Při cestě zpět jsem také pokřtil GSko bahýnkem
Muselo do myčky.
